Tvrdí se, že historie zmrzliny začíná již někdy ve starověku. Úplně první zmrzlina měla podobu ochuceného sněhu nebo ledu. Starověké civilizace led podávaly k chlazeným jídlům. Peršané údajně míchali sníh se šťávami a jedli ho na různých hostinách. V Číně se používala ve druhém století př. n. l. mražená směs vytvořená z mléka a rýže. Dokonce Alexandr Veliký choval údajně v oblibě led, který byl ochucený medem a nektarem. Římský císař Nero nechával posílat pro sníh své nejrychlejší běžce a ten pak míchal s ovocnými šťávami. I biblické zdroje ukazují krále Solomona, jak popíjí v období sklizní ledové nápoje.
K dochucení sloužilo i víno
Mléko jako hlavní ingrediencí zmrzliny nepoužívali jen Číňané, ale i Arabové a dochucovali spíše cukrem než ovocnými šťávami a přidávali růžovou vodu i oříšky. Dochované záznamy ze starověkého Egypta potvrzují, že už okolo 500 let př. n. l. si na ochuceném sněhu ze samého vrcholu Olympu rádi pochutnávali všichni vážení a bohatí lidé. Led i sníh se v tehdejších dobách ochucoval medem, ovocnými šťávami nebo dokonce vínem.
Zmrzlina v Itálii
Zhruba o tisíc let později, když se Marco Polo vrátil do Itálie z východní Asie, donesl sebou recept, který velmi připomínal to, čemu dnes říkáme sorbet. Historici se domnívají, že právě z tohoto receptu se v 16. století zrodila první zmrzlina. V Anglii však došlo k objevu chutné zmrzliny ještě o něco málo dříve nežli v Itálii. Samotný název „zmrzlina“ se pak používal dokonce u stolu Karla I. Stuarta – (syn Jakuba I. a Anny Dánské) v 17. století.
Zmrzlina ve Francii
Ve Francii byly známy mražené dezerty již v roce 1553. Představila je Kateřina Medicejská z Itálie – italsky Caterina de‘ Medici, francouzsky Catherine de Médicis, která se stala manželkou francouzského krále Jindřicha II. Bohužel však až do roku 1660 nebyla tato pochoutka zpřístupněna „obyčejnému“ lidu. Ve střední Evropě začala být zmrzlina známá až od 18. století. Tenkrát se vyráběla ze šlehaných žloutků, cukru a smetany. Do této směsi se přidávaly ještě i další přísady, jako je ovoce, kakaoo či vanilka.
Pod pokličkou
V první půlce 17. století přichystal osobní kuchař krále Anglie Charlese I. zajímavý dezert. Bylo to k speciálnímu banketu, pro nemalé množství lidí z okruhu jeho přátel i rodiny. Šlo o pokrm, který vzhledem připomínal sníh, ale svou jemnou a krémovou chutí příjemně šokoval všechny účastníky hostiny včetně krále. Ten byl potěšen tak, že údajně tomuto kuchaři jménem DeMirco platil 500 liber ročně, aby držel jazyk za zuby a svůj recept uchoval v tajnosti. Cílem bylo, aby se tento výtečný dezert podával pouze na královských hostinách. Nešlo samozřejmě o nic jiného než o zmrzlinu.
Obrázek: Fotografie publikována se svolením jackthumm Photography/FreeDigitalPhotos.net